Sny

12. srpna 2018 v 5:51 | M. | 
Je půl 6 ráno.
Všichni spí.
Nejlepší doba.
Co dělám se svým životem?
Mohla bych zpytovat svědomí.
ale nechce se mi..
Co bych z toho dobrýho měla já?
Nic.

Proč nejde zůstat ve snu, když se mi zdá něco, co bych dokázala žít po zbytek svýho života?
Kdo si vymyslel tuhle zkurvenou hříčku, kdy uvěříš, že všechny tvý sny se splnily.

A pak se probudíš...
Do týhle zkurvený reality.
A jediný co ti zbývá je vzpomínka na ten sen.
Kdy bylo dobře.
Skvělě.
Nejlíp.

Ale samozřejmě nic z toho nemůže přetrvávat v realitě.
Vždyť kdo by byl tak naivní a věřil v to...
Možná jednou...
Tak určitě...ach ta sladká naivita.

A já si říkám, co dělám se svým životem.
Nemám cíl. nemám ani směr.
Jsem vážně tak naivní, abych si myslela, že to ještě příjde?
Nope.
Asi se mi nechce čekat do padesáti, jestli to třeba nepřijde pak.


Život je zábavná věc.
Jednou doufám, když jdu v noci temnou uličkou, že nikoho nepotkám a nic se mi nestane.
Pak doufám, že potkám kdejakýho úchyla a budu na něm moct vybít a zkusit proti němu všechno, co ze sebe chci dostat.
Možná mě hrozně zbije a kdovíco.
Možná se mi podaří mu uděřit nějakou zásadní ránu a zachráním se tím a budu si připadat nepřemožitelně.
Nikdy nevíš.
Jinak by to byla asi nuda.
Protože takhle je to hrozně velká zábava.
Umírám smíchy.
Kéž by..
 


Anketa

Navštěvujete nebo jste navštěvovali psychologa/psychiatra či nějaké formy terapií?

Ano, navštěvuji nebo jsem navštěvovala
Zvažuji to
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama