Naše vnitřní dítě

30. června 2018 v 22:06 | M. | 
Stejně to je zajímavá myšlenka. Většina našich problémů, kvůli kterým 90% z nás skončilo v psychiatrické nemocnici, vznikla v dětství a teď se nám znovu a znovu promítají v našem současném životě a snažíme se ty rány zakrývat novýma lidma a věcma a aktivitama, ale stejně nic z toho to nevyléčí, jen dočasně překryje. A vlastně my sami si můžeme ty starý rány vylízat, když se k tomu vrátíme a nahradíme to, co se stalo předtím, nebo spíš nestalo - kdy jsme byli trestáni, odmítáni, neviditelný, vystrašený nebo jsme museli poslouchat, jak se rodiče hádají a křičí. Místo toho si tam představit naše současný já a utěšit naše malý já, odnést ho pryč od toho křiku, říct, že je všechno v pohodě, a zazpívat ukolébavku, aby se nebálo. A tím tak nějak opravit ty zažitý pocity úzkosti. Pečovat o sebe, jak by řekla má psycholožka. U sebe bych mohla udělat vyjímku s nechutí k dětem. Pomoct svý minulosti i získat lepší pocit ze sebe za tu péči, odpovědnost a schopnost se umět postarat a pomoct. Dokud se nepostaráme sami o sebe, nemůžeme se postarat o nikoho dalšího. A to je smutný. Way to go.

 


Anketa

Navštěvujete nebo jste navštěvovali psychologa/psychiatra či nějaké formy terapií?

Ano, navštěvuji nebo jsem navštěvovala
Zvažuji to
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama