Jak se správně ničit

20. června 2018 v 16:34 | M. | 
Čímdál víc si říkám, že asi vážně neumím žit. Jít se opít nebo zmastit jsem brala jako zpříjemnění chvíle, přitom tak postupně zjisťuju, že to bylo spíš z důvodu, že nedokážu být sama se sebou. Jakmile mam volnou chvíli, řeším píčoviny, čímž si akorát škodím. Asi moc volnýho času škodí. Divila jsem se, jak může být někdo spokojenej se svojí rutinní prácí po-pá od 8 do 4, ale vlastně je to fajn mít ten život nějak zorganizovanej. Vědět, co se bude dít zítra, v kolik budu vstávat, v kolik pojedu do práce, v kolik skončím v práci a co udělám s tím zbylým časem. Udělat si plány, mít na co se těšít.

"Bylo by lépe, kdybys přicházel vždy ve stejnou hodinu. Příjdeš-li například ve čtyří odpoledne, už od tří budu šťastná. Čím více čas pokročí, tím budu štastnější. Ve čtyři hodiny už budu rozechvělá a neklidná. objevím cenu štěstí!. Je třeba zachovávat řád."
"Co je to řád?"
"To je také něco moc zapomenutého, to, co odližuje jeden den od druhého, jednu hodinu od druhé. Moji lovci například také zachovávají řád. Tančí každý čtvrtek s děvčaty z vesnice. Každý čtvrtek je tedy nádherný den. Můžu jít na procházku až do vinice. Kdyby lovci tančili kdykoliv, všechny dny by se podobaly jeden druhému a neměla bych vůbec prázdniny."

- Antoine de-Saint Exupéry (Malý princ)

Pamatuju si, jak jsme byli ve škole vždycky natěšený na pátek, protože přecejen pít v týdnu nedopadalo většinou dobře a taky se na něj těšili všichni a skoro všichni tak měli i volno a mohli jsme si to užít společně. Asi už stárnu. Nebo jen potřebuju něco, abych si mohla volnýho času víc vážit a nestrávit ho vymýšlením, jestli se opiju nebo zhulim, na co budu koukat, když je to stejně všechno k ničemu. Jako srsly, koukám se na film a najednou si říkám proč na to vlastně koukám, stejně to skončí dobře, jako každý sci-fi zachráněj svět a tak. Co dělám se svým životem? Přístím týdnem mi končí volno, začíná nová práce, musím dopsat bakalářku, dodělat školu a tyhle shity...A těším se na to. Těším se až budu mít co dělat, jak se zaměstnat, vidět nějaký výsledek.

Čímž se konečně dostávám k nadpisu (což bylo v plánu dřív, ale vždycky se mi tam nacpou nějaký další věcí, co mam potřebu někdě ventilovat...klasicky)! Jelikož je vlastně všechno, co děláme, snaha zabavit se a nemuset trávit tolik času sami se sebou a přemýšlet nad tím, kam náš život spěje, vyzkoušela jsem dost věcí, jak se od toho odreagovat. Rozhodně neříkám, že byly všechny dobré a normální, spíš naopak. Zkoušela jsem opíjet se sama, sjet se, pořezat se, dělat hysterický scény, namluvit si, že se mi líbí někdo, s kým jsem věděla, že to nikam nepovede (viz vztahy na dálku přes kontinent). Pak jsou takový ty neškodnější jako domluvit si o víkendu hospodu s přáteli, což je fajn plán (btw. věděli jste, že nejvíce sebevražd se děje v pondělí, protože o víkendu se lidi uvolní, odpočinou si, jdou ven, popíjejí, ale v pondělí to na ně začne dopadat zpět? Ne jen proto, že začíná pracovní týden.), hrát počítačový hry, číst si a tak. Ano, všechny tyhle věci jsou únik, jak by řekli terapeuti, ale konečně jsem našla jeden, co mě fakt baví. Ničit se cvičením. Vysílit se tak, že mě všechno bolí a nemůžu nic, natož myslet na píčoviny.

Nikdy jsem nechápala, jak ty lidi můžou každej den chodit cvičit, nejíst majonézu a fastfoody a být happy. Nikdy jsem si ani nemyslela, že bych to někdy mohla pochopit. Ale asi jo. Je to super odreagování, zhubnu, nebudu umírat po 2 patrech schodů a budu mít lepší pocit ze sebe. A o tom to všechno má být, ne? Mít ze sebe dobrej pocit. Navíc chci do něčeho mlátit a vybít se, na což box/kickbox působí jako geniální volba na tohle všechno + vyventilování vzteku a všeho dalšího, takže i terapeutický to je. Až mě zarazilo, kolik lidí mi na můj nápad s kickboxem řeklo, že to je přesně pro mě...to úplně nevím, jak si to mám brát teda. Ale rozhodla jsem se, že nebudu řešit sračky, proto si to nebudu brát nijak.
A tak asi člověk stárne a dospívá.

A MÁME KOČKU! A jmenuje se Illidan nebo hajzl, podle nálady (jeho nálady).






 


Komentáře

1 BÁRA BÁRA | Web | 20. června 2018 v 16:47 | Reagovat

To odreagování cvičením naprosto chápu :-).

Držím palce při dopisování BP, já už se psychicky připravuju na DP :-D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama