Poezie člověka, co nechce mít s poezií nic společnýho

8. května 2018 v 0:02 | M. | 
Jednou jsem byla ve stresu.
jednou mi bylo na hovno.
potřebovala jsem přestat myslet na to, že nechci žít.
potřebovala jsem jít spát.
Po hodině...
nic.
udělala jsem si autogenní trénink.
nic.
vzala jsem si neurol.
nic.
šla jsem si vypít čaj na spaní.
nic.
vstala jsem a napsala stránku práce do školy.
nic.
nafotila jsem si východ slunce.
5x.
pořád nic.
Zhulila jsem se.
Teď mi je nejlíp.
Už mi není na hovno.
Můžu relaxovat.
Strašně dobře se mi leží.
Když zavřu oči, za víčky vidím kaleidoskop.
nebo vitráže.
se strašně sytými modrými a rudými skly.
a hýbou se.
je to fajn.
je mi fajn.

konečně.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama